O projektu


Současná prezentace modelu

Digitalizace Langweilova modelu byl mimořádně technologicky náročný projekt. Cílem projektu bylo vytvořit digitální reprezentaci papírového Langweilova modelu Prahy tak, aby bylo možné model prohlížet, zkoumat a popisovat v počítači.
Přesnost zachycení detailů byla stanovena na 1 mm v oblasti geometrické (vrcholy, hrany, obrysy) a přesnost snímání textur modelu aby odpovídala .DPI v kolmém 0,1 mm v kolmém směru. Při digitalizaci se brala v úvahu skutečnost, že digitální verze modelu by měla sloužit jako podklad pro rekonstrukci v případě, že by došlo k poškození nějaké z částí modelu.
Základní omezení pro digitalizaci modelu byla následující:
  • Model se standardně nachází v uzavřené prachotěsné vitríně. Tuto vitrínu model mohl opustit pouze v zimních měsících, a to jen na co nejkratší dobu maximálně třech měsíců.
  • Model je z papíru, tudíž velmi křehký, není tedy možné aplikovat žádnou taktilní metodu měření, je třeba použít čistě optické metody.
  • Papírový model a jeho barvy jsou citlivé na infračervené a ultrafialové světlo, proto měření tyto složky nesmělo obsahovat. Světelné zatížení po dobu měření bylo omezené.
  • Model lze rozdělit na 52 samostatných dílů různé velikosti. Největší z dílů lze umístit na plochu 1600 x 1000 mm.
  • Modely budov jsou po částech plošné a obsahují mimořádně detailní texturu.

Výstupem celého procesu se stal detailní povrchový 3D model starobylé Prahy z období 1837, který je k dispozici nejen odborné veřejnosti, ale jsou tu některé další aplikace pro veřejnost jako je jednoduchá hra či interaktivní 3D model na CD-ROMu.

 

Motivace digitalizace Langweilova modelu


Současná prezentace modelu

Langweilův model je v muzeu hlavního města Prahy veřejnosti zpřístupněn řadu let. V minulosti byl model vystavován jako „běžný“ exponát, bez speciálních ochranných opatření. V devadesátých letech však došlo k revizi způsobu vystavování modelu a došlo k rozhodnutí, že model bude vystavován pod speciální ochrannou vitrínou. Tato ochranná zóna modelu zajišťuje bezprašnost prostředí (není tedy třeba mnohočetných čištění modelu od prachu a tím nedochází k jeho opotřebovávání), dále se stará o zamezení výkyvům teplot a zejména o snížení světelného zatížení díla. Model je přeci jen převážně z papíru a lakovaného dřeva, tudíž různé teploty jej výrazně ovlivňují a vedou i k jeho postupnému stárnutí. Model je tedy běžně umístěn v jakémsi „skleníku“ s tónovaným sklem a omezeným osvětlením uvnitř.